Skleněné výplně ze starých oken nemusí skončit na skládce nebo v recyklační lince na výrobu minerální vaty. Pokud nasbíráte dostatek odvahy na jejich řezání a opracování, stanou se pro vás cenným materiálem, za který platit netřeba. Jak získat potřebné sk
Mnozí tvrdí, že staré skleněné výplně jsou po desítkách let sluneční žáru pro další použití nevhodné. Praskají při řezání jinak než bychom chtěli a ani jejich povrch nemůže čistotou soupeřit s novou tabulí skla. Pokud však zvládnete techniku řezání, svépomocí zasklít rozbité okének na chalupě, zarámujete oblíbené obrázky, vyrobíte akvárium a možná si postavíte i pařeniště, či malý skleník.
Von z rámů
Vysklievanie starých oken vyžaduje trpělivost nebo štěstí. Nejjednodušší je to s křídly, v nichž jsou skleněné tabule osazeny s pomocí gumových pásů. Ty po uvolnění osvobodí skleněnou tabuli z rámu bez větší námahy pro další použití. Výhodou je rychlé vysklievanie bez ztrát na místě uskladnění, obzvláště v případě velkorozměrových oken. Během několika hodin je možné při takovém vysklievaní nahromadit malý poklad.
Vysklievanie oken s tabulemi zasazenými do sklenářského tmelu je o to jednodušší, čím více je tmel rozrušený povětrnostními podmínkami. Nejednou se stává, že ho po obvodu tabule chybí více než polovina. Ten zbývající nejjednodušší uvolníte oscilačním, multifunkčním nástrojem, který využívá jemné pohyby řezacího nástroje na to, aby bezpečně uvolnil tmel bez poškození skla. Po vytažení sklenářských trojúhelníkových plíšků (rohlíků) z dřevěného rámu je skleněná tabule uvolněná. Čím jsou okenní křídla větší, tím efektivněji je jejich vyprošťování. S malými formáty netřeba ztrácet čas. Hlavu netřeba věšet ani tehdy, jestliže po desítkách minut práce skleněná tabule praskne. I z takové lze řezat při zasklívání menší formáty.
Křehké, avšak pod kontrolou
Za křehkost skla může jeho vnitřní struktura, která tvoří rovnováhu mezi vnitřními pnutím a soudržností. Pokud je tabule osazena v rámu, pouze zřídka se při manipulaci s ní může stát, že praskne. Jakmile ji však vysvobodíte, přílišné prohnutí při přenášení stačí na to, aby se praskla na dvoje. Kvalitní rukavice z pevného materiálu s citlivostí v prstech jsou při práci nutností. Ochránit mají nejen před pořezáním při úchopu okraje tabule, ale i při nehodě.
Sklo třeba chránit před prohýbáním tím více, čím jsou jeho rozměry větší. Při manipulaci s ním je proto výhodné, aby bylo ve svislé poloze a jeho váha spočívala na ruce podoprierajúcej jeho spodní okraj. Druhá ruka upnutá o boční okraj je pouze jakýmsi stabilizátorem polohy. Těžší a rozměrnější tabule vyžadují při přenášení souhru dvojice lidí, kterou lze dosáhnout uvolněním rukou spočívajících na boku.
Sklo je citlivé nejen na prohnutí, ale i na ostré překážky, ve kterých se kompenzuje tlak působící na tabuli. Proto skla ukládáme na rovný podklad (deska, sádrokarton) a opíráme jejich kratší stranou na výšku k rovnému povrchu stěny. Uvědomte si, že zatímco první z tabulí spočívá na stěně pouze svou hranou, všechny ostatní na ni budou působit silou své hmotnosti. Podložení pásem polystyrenu či rovnou velkoformátovou tabulí libovolného materiálu je dobrou ochranou.
Velká tabule ptá velký stůl
Pro řezání skla je nejdůležitější stůl, který musí být přizpůsoben formátu skla. Důležité je aby rovným povrchem podpíral tabuli po celé ploše. To zamezí její prohýbání a případnému prasknutí při řezání, posouvání či ulamování. Jelikož pracovní podmínky v domácí dílně jsou většinou stísněné, s drobnou přípravou lze řezat sklo kdekoli pod širým nebem.
Využít můžete staré „papírové“ dveře z interiéru s demontovanými štítky a klikou, které položíte na dvojici stavebním koz. Pokud na plochu nalepíte, nebo položíte starý koberec, zjednoduší vám posouvání skla po ploše a dodá pružnost podkladu potřebnou pro řezání velkých formátů tabulí. Čím je tabule skla menší, tím méně záleží na kvalitě podkladu.
Přesnost řezů natrénujete časem
Na řezání skleněných tabulí používáme násadku se šesticí tvrdokovových koleček, jejíž cena závisí na jejich tvrdosti a přesnosti ukotvení. Pro hobby řezání postačí i to nejlevnější, pokud vám nebude překážet že kolečko se při řezu rychle opotřebuje a jeho dráha nebude na milimetr přesná. Vždy když přestane spolehlivě řezat, růžici v násadky stačí pootočit tak, aby se při řezání použilo další ze zásobníku.
Kolečko po namočení do nafty či petroleje vytvoří během řezání při tlaku na sklo linii drobných vějířovitých prasklin, v nichž vznikají extrémně pnutí. Pokud jejich slabými nárazy z rubové strany uvolníme v tloušťce průřezu a zesiluje jejich tah prohnutím skla, odlomíme ho přesně v linii řezu.
